|
|
|
jiezva, -y f. zř. jiezev, -zve f. zř. jiezev, -zva/-zvu m. 1. rána, porušení celistvosti kůže, zvl. otevřené, hluboké ap. 2. med. chorobný novotvar ve tvaru dutiny (sr. StčS s. v. „píščěl“ 3) 3. hnisavý zánět vnější tkáně, vřed (sr. StčS s. v. „nežit“ 1) 4. modřina, podlitina 5. jizva, stopa po zahojené ráně 6. relig. v pl. „svaté jiezvy“, „jiezvy pána Krista“ stigmata, zranění na rukou a nohou a v boku, jako měl Ježíš Kristus Dolož. též v podobě bez jotace jézva. Sr. fistule, pruh, rána, šrám Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 6. 2025). 
jiezva, -y, někdy jiezev, -zve, fem., rána, jízva (po ráně zahojené), Wunde, Narbe; stsl. jazva foramen. — Otvořichu sě giezwi Ans. 2. Vzsmrděly sú sě gezwy mé cicatrices ŽGlossKlem. 37, 6. Misero vulnere hubenú gyezuu SekvE. 5b; plenum livoribus plného yezew t. 16a. Má-li člověk zlú giezew, ješto kyše LékB. 207a. — Ukázal jim (Ježíš učedlníkům) rucě ſ geżwami a bok HusPost. 73b. Jako s’ (ty, Kriste) dal přijieti svatému Františku svých pět gyezwy Rúd. 25b; na svém těle giezwy našeho spasitele nosil Pass. 302; dle gyezw pěti KatBrn. 404. Z jeho svatých gyezew ML. 2b. Jeho giezew sě dotekl Krist. 105b. — giezwy mé cicatrices ŽWittb. 37, 6, ŽKlem. tamt.; giezw mých vulnerum ŽTom. 68, 27, iezew ŽKlem. tamt.; svých giezw Krist. 102b. gyezva vulnus Prešp. 1572, gyezwa též Rozk. 2296; gezwa cicatrix Lact. 36a, stigma t. 155b; giezwy stigmata Ol. Lev. 19, 28; klaných gezew LékB. 22a. — Z gyezwow de stigmatibus Hymn. 39b (s koncovkou sklonění mužsk.); vítaj má dci vyvolená, mými giezwi obnovená KatBrn. 413. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jiezva, -y, jiezev, -zve f. jizva (po zahojené ráně); rána Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jiezva f. = jizva Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|