fistula, -y f.
fistule, -e f.
k lat. fistula
1. výrazně vonící rostlina se silným stonkem, zvl. puškvorec
2. výrazně vonící dřevina s podlouhlými lusky, zvl. kasie obecná n. rohovník obecný
3. med. píštěl, chorobný novotvar (dutina) s kanálkem pro výtok hnisu (sr. StčS s. v. „píščěl“)
Dolož. též jako vl. jm. osobní Fistula
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 6. 2025).
fistula, -y, a fistule, -e, fem., lat. fistula, Fistel. — O střielu v čelisti, jenž slove ffiſtula Rhas. 80; ktož má ffyſtulu tu nemoc nezhojitedlnú Chir. 129a; má-li člověk zlú jiezev, ješto kyše, nebo fiſtulu LékB. 207a; mast proti fiſtuli t. 222a; mast celí fiſtule t. 204a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².