|
|
|
jiezda, -y f. sr. jěti, jězditi 1. jízda, ježdění, zvl. na koni n. vozu 2. kam jízda, cesta, přesun z jednoho místa na druhé; (o úřední záležitosti) pochůzka, úřední jízda za určitým cílem; jaká (rytieřská ap.) po čem výprava za něčím 3. na koho, co kam válečná výprava, tažení proti někomu n. něčemu 4. na koho, co nájezd, vpád, útok, zvl. za účelem plenění, drancování a loupení 5. dráha, trasa, místo pohybu 6. poddanská služba zajišťující vrchnosti přepravu, zvl. jízdní poselství Sr. běh, cěsta, chodba, jězd, jěždženie, klopot, výchoz Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
jiezda, -y, fem., jízda, válečná výprava, válečný vpád, Ritt, Fahrt, Kriegszug; stsl. jazda vehi. — Že jsú přijěli ti (třie) králi přivedením také hvězdy, jenž zpravováše jich giezdy Hrad. 68b. A byl sem umínil vám kázati před svú jézdú, než bych odjel k svolání do Konstancie, a vám ohlásiti atd. HusE. 3, 277. Darius náhlú giezdu chtě preč sedieše na vozě AlxBM. 1, 30. Po dlúhéj giezdie KlemP. 77; (o)d tak přěmnožené giezdy̆ PilC. 1; znamenánie gyezd morských Mill. 120b; giezda equitatus (= jetí, ježdění) Prešp. 1295 v kap. de motibus corporis; jednú gezdu uno impetu Ol. Jos. 10, 42. — Tehdy (má člověk) počéti všecky chodby své neb gyezdy ChirB. 19a, jiezdu počieti. I jel jest ten jistý rytieř w gezdu do daleké vlasti GestaBř. 1a, v jiezdu jěti. Alexander… posla ottad w gezdu lidi, aby v tu vlast vehnali, měst i hradóv dobývali AlxV. 1169, v jiezdu poslati koho. Hrabie z Cirdika a Vejzové na gyezdye biechu DalC. 91, na jiezdě býti. Tu jemu (zemané Bedřichovi) radu dachu, by z Křivokláta gyezdy činil, Stanimíra z svého kněžstvie vinil DalC. 72, jiezdu činiti; páni… opět sě jěchu mířiti, na Němcě gyezdy činiti t. 93; by (páni) země bránili a přěd ty hrady jiezdy činili DalJ. 108; aby učinil giezdu na křesťanstvo Mand. 13a. Alexander… dotad gezdu v cěstě děla, až přihna do Arběla AlxV. 2328, jiezdu dělati. Jenž (Memnon, se mnohými jezdci proti Alexandru vyslaný) svú geſdu zle dokona t. 1127, jiezdu dokonati. — Když by gijezda byla na meze Pr. pr. 254, jiezda na meze, výprava na meze zemské; co jmá město pražské dávati k giezdie na meze tamt. — Pak by obecná giezda Otc. 475a (rozumí se křižácké tažení). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jiezda f. jízda; válečná výprava, nájezd; dráha; jiezdu dělati jet; jiezdu dokonati dojet, skončit jízdu, výpravu; na jiezdě na válečné výpravě Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jiezda f. = klání (v turnaji); jízda, válečná výprava Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|