|
|
|
hýbati, -b̕u, -b̕e/-aju, -á ipf. 1. čím pohybovat něčím, uvádět něco v pohyb; též fig. hýbati sebú hýbat se, pohybovat se 2. čím (hlavou), co (hlavu) po kom, za kým posměšně potřásat hlavou nad někým 3. čím odkud hýbat něčím, přemísťovat, přesunovat něco; též fig. 4. koho, kým odkud kam přesunovat někoho, posílat někoho někam (jinam) hýbati sebú odkud kam přemísťovat se, přesunovat se 5. jur. čím (majetkem) nakládat s něčím, disponovat něčím 6. čím (majetkem) odkud kam převádět, přesouvat něco 7. kým odkud kam stěhovat někoho někam, vystěhovávat někoho odněkud; též fig. 8. koho z čeho (úřadu ap.) odvolávat, propouštět někoho odněkud 9. kým ot čeho (dobrého) odklánět, odvádět někoho 10. čím (penězi ap.) kam vydávat, vynakládat něco na něco 11. koho, kým ke komu, k čemu, proti komu, aby… podněcovat, nabádat 12. k čemu (činnosti) hýbati sebú chystat se k něčemu, začínat něco dělat hýbati sebú pracovat 13. čím (činností ap.) vyvolávat, způsobovat něco 14. kým, čím měnit, proměňovat někoho n. něco, (Písmem ap.) překrucovat 15. čím (činností) kým dojímat někoho; čím (srdcem), působit na něco 16. koho, kým znepokojovat někoho 17. čím, o co, o čem zabývat se něčím Sr. hnúti, chvěplati, obracěti, pohnúti, pohybovati Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
hýbati, -b̕u, -b̕eš a -baju, -báš, impftiv., bewegen; stsl. gybati movere. — Dokudž mohl hibaty donec obrigesceret MamA. 31b, překlad volný. — (Lidé mocní) činie nepokoj veliký na světě hybijcz světem jako pólnoční vietr mořem Štít. ř. 142a, hýbati kým, čím. Voda, když jí nehybagi, zsmrdí sě Kruml. 250b. Všickni… smieli sú sě mně a hybaly hlavú moverunt caput ŽWittb. 21, 8; viděli mě i hybaly hlavú svú t. 108, 25. Rucě hřiešných nehibaite mnú manus peccatoris non moveat me ŽKlem. 35, 12, ruka nehybay mnú ŽPod. tamt.; za to ŽWittb. věrně podle lat: ruka hřiešníkova nehybay mne. Jím (nemocným) hybay Sal. 517. Jímž (sv. Janem) od upřiemosti stavu nižádná věc nehybáẛe HusPost. 11a. Jí (myslí) ani lakomstvo hybe od pravdy ani bázn Štít. uč. 83a. Ti, jenž sebú nehibagi Hug. 277; ti sebú hiby tamt.; ješto ſobu hýbe Mus. Gen. 1, 30. — (Panujte) živočichóm, ješto se hýbí na zemi quae moventur Kladr. Gen. 1, 28, hýbati sě. Blahajte velrybové a všecko, čsož ſie hibe u vodě, hospodinu ŽWittb. Puer. 79, jež ſie hibagiu u vodách ŽKlem. tamt. Jižto fie nehybij qui non habent motum Ol. Bar. 6, 41; ješto (zvířata) sě hybagij quae moventur t. Lev. 11, 29; vše, ješto sě hybe quod movetur t. Lev. 11, 46; co ſye hybe na zemi Mus. Gen. 9, 3; což ſye u vodě hyba t. Lev. 11, 10. V ňem živi sme i hybeme ſie jím ŠtítPař. 1b. (Čaroděj) činieše měděné hady, ani sě jako živí hibi Pass. 293; (hlava) se hibe t. 296. Moře… se hiba Mand. 36b. Země sě hyba Hug. 373, se třese. Nedivte sě, že sě moci světské hybii proti rozptylatelom (sic) cierkve svaté Hilar. 15b. — hybay Háj. herb. 7b, t. 133b. — (Duši) hybagyczy creavit Deus animam viventem atque motabilem Mus. Gen. 1, 21, jenž si ustavil hory nehybagyczye Modl. 61b, hýbající, nehýbající nč. pohnutelný; nepohnutelný. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|