húžě, -ě f.
ojed. húž, -i f.
1. houžev, pevný provaz spletený z několika stočených pramenů tvořených proutím, rákosím ap.
2. lano, velmi silný a pevný vícepramenný provaz
Sr. húžev, vrtoviez, StčS povraz 2
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024).
húžě, -ě, fem., houžev, provaz, Wiede, Strick; z (g)ąz-ja, koř. ęz-, ąz- ligare. — Ta oba črt pojme v svú huz Hrad. 118b. Ó to odvláčenie…, kak mi jest z toho spletena… veliká huz, jež mě v smrt táhne Štít. uč. 151a; (z toho odvláčenie) mi jest spletena dlúhá huzz, ješto mě tiehne k smrti Kruml. 342a, místa stejná. Tento králové muž zsěka na sto kusóv tu húž, na nížto bylo psíku povisnúti Trist. (Star. Skl. 4, 208). Což jest hřebíkem přibito neb huzy přivázáno Třeb. (formulář Prokopa st. písaře Nov. města Pražsk., 6 f. 192, z pol. XV stol.), huzye restis Anon. 6a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
húžě f. = houžev, provaz
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.