pasěka, -y f.; k posieci
1. průsek, průchod vzniklý posekáním porostu, zvl. křovitého: háj silva…, pasieka salebra KlarGlosA 606 (De arboribus), pod. KlarBohO 229 a SlovVodň 46b; salebra paſeka aut ostrá cesta, inequalis via lapidosa SlovKlem 80a. – Sr. ochozè 3
2. paseka, mýtina, vykácené a znovu zarůstající místo v lese: jak sě jiej [Kateřině] zdáše v tom času, by…krašie paſſeky i lúky nevídala LegKat 718; viridarium paſyeka SlovVít 95a; nedvědi vyběhše z paſſeky ŠtítSvátA 104b (4 Rg 2,24 de saltu: z lesa BiblOl); merica paſſyeka vel borotina Slov KapPraž O 32,10a; ona [královna ze Sáby] v té paſece viděla toto dřevo RokJanB 55a; les ten, kterýž na pasece leží, má jeho požívati, ale víc nic jeho sekati nemá ArchČ 16,459 (1493). – Sr. luh
3. bibl. posvátný háj (pohanský): paſeka, točíš modlitebna, ostala v Samarí BiblOl 4 Rg 13,6 (luh ~Pad, háj…aneb lesék ~Praž) lucus; zlámal sochy [král] a posěkal paſieky t. 4 Rg 23,14 (luhy ~Pad, háje ~Praž, zkrýše z paſieky učiněné VýklKruml 68a)
4. koho [zabitých] velké množství (jako stromů pokácených na pasece): že jich nejednú paſeka lehne ChelčPost 194b (v. nejednú); mohli bychom způsobiti, že by jich paſeka lehla pro tu při, i sám by buoh toho žalost míti mohl, takové krve prolití TovHád 37b; aby o to lidí paſeka zmordována byla AktaBratr 2,219a
Též jm. míst. a pomíst. (Reg 2,191, 1265; UrbRožmb 24)