|
|
|
hyzditi, -ždžu/-žďu, -zdí ipf. ojed. hyzděti, -zděju, -zdie ipf. 1. co hyzdit, kazit, poskvrňovat 2. koho (ženu) znásilňovat 3. co ošklivit si, mít v ohavnosti 4. koho, čeho, co komu, přěd kým, čím na kom, na čem ap. hanobit, hanět, tupit někoho, něco před někým 5. co (nenáležitého) kritizovat, slovně napadat 6. co, čeho zavrhovat, odmítat, neschvalovat Sr. hanbiti, obuzovati, ohyzditi, pohyzditi, potupiti, rúhati, sočiti, tupiti, utrhati, zavrci, zpravovati Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024). 
hyzditi, -žžu, -žďu, -zdíš, impftiv., haněti, kárati, tupiti, snižovati, oškliviti, zavrhovati, tadeln, schmähen, herabsetzen, verwerfen. — Maria Mandalena počě ty modly hizdyty Pass. 336. Svatý Jakub hyzdij jazyk rozpušťený ŠtítBud. 213. Ktož by z světských měl ten úmysl (dobývati jmění), nehyzdil bych t. 220. Ne tiem hyzdij písmo onoho bohatce, by cizie bral, ale že nuzného Lazara vida svého jemu neudělil t. 222. Ač lidé koho budú chváliti, jehož bóh hyzdij, lidé jeho neobránie, když jej bude bóh súditi t. 203. Kohož lidé pochválé a bóh jej hyzdij Štít. ř. 35b. Ktož ť to činí z boží milosti (z lásky k bohu), nehyzdym ť toho t. 89a. Nehyzd (hospody), leč by bylo potřebie někoho z něčeho vystřieci t. 103b. Ti, ješto hyźdye knihy české Štít. uč. 5b; aniž ť razi, by sám se kto miloval viece než pravdu, by chtěl svú hrdost tiem pokázati, že by, přečta bez rozmysla, hyzdyty neb oprávěti chtěl tyto knihy t. 4b: (Starý člověk) chválí lidi staré, zmrlé, hyżdí živé HusPost. 215b. Neužitečné tiekanie dřieve řečený mudřec velmi hyzdi Kruml. 445a. Múdří nechválé ani hyzdie v tom znamení (nebeském) púštěnie LékA. 9b; krve púštěti nehyzdime ani chválíme ChirB. 35a. Mnohými vinami jej (židé Krista) hyzdiechu OtcB. 50b. By (ty) potom nehadyl toho, což s’ dřieve chválil přěmnoho ne damnes Vít. 79a, k tomu varianty: nehanyel, nehanil a nezhyzdil, nehizdil. Mnoho se jest dálo, ješto nemóž býti hyżdieno Troj. 155b. On. to velmi hyzdí a klade za hřiech RokycEvJan. 591b. hyzdim detestor Pror. Ol. Am. 6, 8; hyzdym detraho MamA. 20a; hyzdiechu zemi detraxerunt terrae Ol. Num. 13, 33, hyzdyechu Mus. tamt., zhaněli a zošklivili zemi Br. tamt.; jižto (děvečku) jest hyzdyl jménem přězlým na jejiem děvojství diffamavit nomen pessimum Mus. Deut. 22, 19, jest hyzdil Lit. tamt.; nehyzd ne improperes MamA. 25a, nehyſd též Anon. 4a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hyzditi, -žďu, -zdíš ned. hanět, tupit, kárat, zavrhovat, odsuzovat; — hyzditi sě ošklivit se, tupit se; klamat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hyzditi nedok. = haněti, zavrhovati, odsuzovati; — hyzditi sě = oškliviti se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|