hvězdník, -a m.
k hvězdní
hvězdopravec, astrolog, kdo zkoumá vliv hvězd na pozemské dění
Jen u Klareta. Sr. astronom, hvězdář, hvězdovník, prorokohvězdník
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
hvězdník, -a/-u m.
k hvězdní
1. nebe, nebeská klenba, prostor, kde se nacházejí hvězdy
2. hvězdice, mořský živočich ve tvaru hvězdy
Sr. firmament, hvězdnicě
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
hvězdník, -a, astrolog: kúzdléř divinator, hviezdník astrologus Prešp. 1008. — Obloha, Firmament: chvalte jeho w hwiezdnice moci jeho in firmamento DobrLitMag. 3, 71 (z rkp. žaltáře XV stol. v knih. univ. Pr., ž. 150, 1), srov. hvězdnicě. — Ryba toho jména: hwiezdnik stellaris Prešp. 358 v kap. de piscibus, hwyezdnyk stellarius Rozk. 720. — Prý drahokam toho jména: hwiezdnijk astrian, gemma… in cuius centro lucet Stella Lact. 275b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hvězdnicě, -ě f., hvězdník m. obloha
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.