hubený, adj., ubohý, bídný, armselig, elend. — Sbožní sě káží hubenymy a škodú cuzí Hrad. 104b, oppos. sbožný a hubený, bohatý a ubohý; sbožný má přátely, hubenému jich třeba Přísl. ve Výb. 1, 844. — Aby (člověk) v ničemž jako hubeny a zavržený neostal ChelčP. 51a; měl šaty velmi hubene a zavržené RokycEvJan. 25a. Ten (kdo svého nebrání) hubeny a bláznivý jest, dá se klamati o své věci hubenieyſſijmu, než sám jest ChelčP. 51a. Jest-li dobré to, což ciesař přikazuje, plň rád vuoli jeho; pak-li jest zlé, odpověz řka: »Musím viece boha poslúchati než lidí!« Ale hubeny a poběhlý člověk toho nenaplní t. 20a. (Člověk) huben a túžeben jest Kruml. 134b. Ostal jich (židův) buoh a jsú hubenyeyſſye všeho lidu Štít. ř. 78b. Budú-li po světu vždy túžiti, hubenyeyſſe budú všeho lidu t. 11b. Jichž bydlo jest ve tmě, jen tmu vidie…, ze tmy jdúc ve tmu nevidie, co ztratie; a pak-li vidie, co ztratie, a přes to tratie, a tiem jsú ješťe hubenyeyſſe t. 119a. (Člověk) čím viece činí hřiechy, tiem jest hubenyegy Alb. 9b; čím viece hřěší, tiem jest hubenyegy t. 9a. Hřiech… nás jest učinil tak hubeny ve cti Štít. ř. 219b, hubený v čem, chudý. Mnohé hubeny činí neprázdn světská t. 222b. huben učiňen sem miser ŽWittb. 37, 7, ŽPod. tamt., ŽKlem. tamt.; huben miser Prešp. 2203. Smiluj sě nad hubenymy miserere miseris SekvE. 53a. Hubenče hubeny Hrad. 126a. Pustí duši hubeny člověk Štít. uč. 152b. Řkúc: hubena jest ta máti, kteráž s svým dietětem liudí těchto (t. Čechů, prý lidojedů) smie doždati DalC. 47. Dci hubena misera ŽWittb. 36, 8, ŽPod. tamt., ŽKlem. tamt. Ľud hubeny AlxB. 4, 8. Tudy jest hubene pohanské pokolenie exinde misera genilitas Otc. 26a. Já hubene tvé stvořenie Modl. 4a. Kam bude se moci… hubena duše obrátiti ŠtítBud. 15; hubene duše… huhlíc volají Štít. uč. 154a. Lidé hanie boha z hubeneho stvořenie, jako slepí, chromí ML.59a, t. že je stvořil hubeny. (Hřiešníci) nechtie ostati svých hubenych skutkóv Alb. 19b; hubenych a nečistých hřiechóv t. 53b; z hubeneho žaláře smrdutého t. 54b. Ó hanebne a viece než hubene Neštěstie a hubene a mizerne, seždaj, ať již vypoviem tvé atd. Tkadl. 40a. Ty hubena smrti, vyrazilas se na mě z nedojiepie Štít. uč. 149b; hubenu smrtí života zbyl miserabili obitu Mus. 2. Mach. 9, 28. hubena ovšem proměna misera commutatio Túl. 72a. Aby nebyli hubene mysli pusillo animo Kladr. Koloss. 3, 21. Ktož tělu chce slúžiti, hubenyeyſſy své straně slúží Štít. ř. 1b. (Lidé) přicházejí k velikým… neštěstím, a to pro hubené peníze RešSir. 208b, pro bídné peníze; muž muoj pro hubene penieze některakého chudého pútníka v svém domu zamordoval GestaKl. 54, v lat: pro modica pecunia. — Chatrný, ničemný: jako hubení umieraj, ut mori solent ignavi Lit. 2. Reg. 3, 33, jako umírá ničemný člověk Br. tamt. — Hubený, mager, v dokladech z doby pozdější: hubeného těla Jel. Jg. — Příjm.: Hubenv TomZ. 1430 n 263. — Adv. -ně hubeně: (kněží) daleko sú od Nikodema, ješto hubenie hledal v noci Ježíše ChelčP. 159a.

hubený adj. ubohý, chudý; chatrný, nicotný: sbožný má přátely, hubenému jich třeba; nešťastný; špatný, zlý; bědný, hubený

hubený adj. = bídný, ubohý, chudý, nešťastný; ničemný; chatrný, nicotný, skrovný, špatný, zlý