hoňenie, -ie n.
k honiti
1. koho pronásledování, stíhání, proti komu útočení, útok
2. ostré hoňenie souboj n. zápas s řeznou n. sečnou zbraní
3. čeho (zvěře) honění, lovení honem, (ryb) nadhánění
4. čeho (peněz) shánění, hromadění, čeho (daně) vybírání
5. čeho přehlédnutí
K 4: sr. nahoniti; k 5: dolož. ojed. v SlovKlem za lat. dissimulacio
Sr. hon, hoňba, honicě, honitva, následovánie, přězřěnie
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
hoňenie, -ie, neutr., honění, zápas, pronásledování, das Jagen, Kämpfen, Verfolgen. — Nebylo by těch bláznivých zamlúvaní k sedání, neb s ostrým honienie, ale by milost byla mezi nimi (rytieři) Šach. 303b sl. honenye persecutio Rozk. 2183, honyenye též Prešp. 1467. — Tak sobě (biskup) ty sluhy své (k) honění peněz tvrdí HusE. 1, 419, honění, nahánění, shánění peněz; srov. honiti peniezě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hoňenie, -ie n. honění, pronásledováni, útočení: hoňenie peněz shánění peněz
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.