holý, adj., kahl, nackt, bloss; stsl. golъ nudus. — hole ptáče *tintarus Nom. 64a. Na hole zemi Mill. 114b. Má Jiřík Vaňkovi té vší dědiny holee postúpiti KolAA. 123a (1516), dědina holá, neosetá. hole potřeby tenuem victum Brig. 59. V tobě (Marii) jest hola sladkost Kruml. 423b, sladkost holá, pouhá, bez hořkosti. W holem vztržení ode všeho stvořenie musí sě mieti, ktož toho hostě chce přijieti t. 376b. — Holé humence v. humence; holý plat v. plat. — Adverb. hole = pouze, prostě, naprosto, docela, bloss, genau, gänzlich, lauter: ktož sě zpoviedá, má hole svú vinu pověděti, nezapletuje řeči ŠtítMus. 162b; ciesař hole odpovědě a řka Baw. 167; pravi hole ad literam Comest. 244a; židé hole nic neumějí pověděti t. 85b, hole nic, naprosto nic; (lidé) žádného hole obilé nemají Mill. 124a, hole žádný, docela žádný; který užitek toho obilé (dí sv. Jan Zlatoústý), ješto ktve a potom inhed uschne, jakoby řekl hole ižádný Kruml. 335a; ta kupectvie a kramářstvie jsú v sobě hole prostí hřiechové ŠtítPař. 110a, jsou prostě hříchy, jsou samý hřích; — taktéž adv. s-hola, z-hola, docela, naprosto, pouze: braň hospodář v svém domu… všeho takového, ješto je ohyzdné…, některého zlého pomalu ujímaje a některého ihned ſhola nedopúštěje ŠtítMus. 27a; zhola zbořen jest klášterský úloh t. 37a; lež ſhola bez zámysla povie jinak, nežli jest ŠtítVyš. 11a; (bóh) vše ſhola vidí Štít. uč. 102a; syn boží, jemuž jest ſhola všecka vóle zevna (zjevna) boha otce t. 28a; když zmúdřieme a ſhola poznáme tu vrchní múdrost ŠtítBud. 71; tajnost ſhola otkrytu nalezneš Modl. 25a; pak-li (věno) zhola na groše ve dskách stojí VšehK. 150a; kterýž (plat) kto na lidech a na dědinách má zhola bez drženie lidí těch t. 135a. — Příjm.: Jan Holy TomZ. 1408 st 178, po otci svém Vítovi holem KolB. 17a (1495), Janek Holý Háj. 404a.