humence | ESSČ | GbSlov |

humence, n.

k humno

1. přístřešek stojící na „humnech“ a sloužící zvl. k čižbě

2. osidlo, past zvl. na holém, vegetace zbaveném místě

3. kde (na hlavě) pleš

Dolož. též jako vl. jm. místní Humence. K 3: sr. A. Černá, NŘ 85, 2002, 28–31

Autor: Michal Hořejší

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.15, citován stav ze dne 22. 10. 2020).

 


humence, -ě, neutr., demin. z humno. Místo na čihadle, na něž se ptákům podsýpá, Tenne beim Vogelherde: aby mu z humence ptactvo neuletělo Br. Jg. Stáj (která bývala na humně, při humně), Schoppen, Hütte: humencze tugurium Prešp., Rozk. 3468, Veleš.; hole humencze tugurium BohFl. 767; tugurium… katrč, chalúpka, humencze Lact. 167b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 11 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.15
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).