|
|
|
hojně adv. k hojný 1. hojně, bohatě, štědře; mnoho, značně, ve velkém množství, ve velké míře, šíři, síle ap. (o mluvení, psaní ap.) bohatě, obšírně 2. nadmíru bohatě, neúměrně mnoho, v nadměrné míře; „hojně dosti“ až až, víc než dost 3. často, opakovaně 4. ve vysokém věku 5. skvěle, skvostně, nádherně 6. relig. svrchovaně, bez omezení V TábZl v rýmu dolož. též nenáležité hojmě. Sr. bezpřěmně, bohatě, hobezně, obihem (s. v. obih 2), obizně, oblohně, obložně, přěplně, přielišně, ščedřě, zbytečně Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024). 
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hojný, adj.; z gojьn-, stsl. goinъ abundans. — Všeho dosti mající, bohatý, valný, veliký. Každý sám se sobě líbe a v svém smysle hogen jsa ChelčP. 89a. Člověk bude s ním (Kristem) šťasten, bezpečen a hogen t. 108a. Učiní tě hoyna pán bóh tvój ve všech skutciech abundare te faciet Kladr. Deut. 30, 9; hojna tě učiní pán všech dobrých věcí HusE. 1, 55. Někdy mysl hoynu má někto, domnievaje se velikých věcí do sebe ChelčP. 96b. By na lov w hoyney cti jěno PilB. 7. Pastva velmi hoyna uberrima Mill. 11a; země hoyna a plodna fertilis t. 11b. Prut vinný hoyny abundans ŽWittb. 127, 3; ovcě hoyne abundantes t. 143, 13, bahnicě hoyne ŽGloss. tamt.; hoyna lkánie larga lamenta HusVíd. 79. Tehdy tu ta chvalná i hoyna bojovnice Jesusova… vezře na nebe řkúc Kat. v. 3319. — Copiosum hoyne Anon. 2a. — Má-li kto sbožie sílu a požívá toho k jeho (boží) vuoli, jiné dary za to vezme a milosti, tak ť jest hojný milý buoh RokycEvJan. 26b, hojný = hojně dávající, štědrý. — Adv. -ně hojně: (korábi) vši naplňeni hoynye, což která potřěba vojně AlxV. 585; zaplatí hoynye abundanter ŽPod. 30, 24; hoynyegije to činiti máme, častějie zovúc chudé k svému kvasu Štít. ř. 74a; (stateční pitelé) sobě vždycky hogně počínají RešSir. 29a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hojně adv. hojně, skvěle Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|