hněvotný adj.
k hněvota
Sr. hněvitý, hněvivý, hněvný
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024).
hněvotný, adj., zpurný, k hněvu vzbuzující, zornig machend. — hnyewotny k hniewu zbuzugici exasperans MamV.; kakžkoli dóm hnyewotny jest exasperans Ol. Ezech. 2, 5; hniewotna irritatrix MamA. 26a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hněvotný adj. pudící k hněvu, vzpurný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.