hněvivý adj.
k hněv
1. hněvivý, naplněný hněvem, rozhněvaný; „hněviv býti“ komu, k komu, na koho ap. hněvat se na koho
2. k hněvu náchylný, popudlivý, prchlivý
Dolož. též vl. jm. osobní. Sr. hněvitý, hněvný, hněvotný, náhlostivý, popudlivý, svárlivý, zuřivý
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
hněvivý, adj., zornig, jähzornig. — hniewiw sem byl offensus ŽWittb. 94a, 10; když hnyewiw budeš cum iratus fueris ŽKlem. Hab. 2. Ktož boha nejmá milostiva, nikakéž ho neujde hnyewywa Štít. uč. 27b; té dievky svaté nikdy ižádný neviděl hnyewiwi Krist. 5a. (Mnozí lidé) inhed budú hnyewywy Alb. 18b. Dva muže syny Belial, točíž hnyewiwa Lit. 3. Reg. 21, 10 (ve Vulg. není). Před hnyewywym súdcí Štít. ř. 132a. Přěd tvú hnyewiwu twarzy Kruml. 381a. Vysvobodič mój ot nepřátel mých hnyewiwich iracundis ŽKlem. 17, 48, ot nepřátel hnyewywich ŽWittb. tamt., z nepřátel hnyewywych ŽPod. tamt. hniewiwo jest rozliucenie tvé iratus est furor ŽKlem. 73, 1. V lání hnyewiwem in increpationibus MamA. 26a. (Ciesař) vzmlamola hnyewywym hlasem Kat. v. 3249. Kto jest bled a k tomu libi(vý), ten rád často bývá hnyewywy Postavy Kap. 156; s častými (hustými) zuby, to jsú hnyewywy t. 193. — nayhnyewywieſſieho (sic) nequissimum. — Příjm.: Hniewiwy TomZ. 1424 st 69. — Adverb. -vě hněvivě: (srdce dobré) ani kaké hořkosti hnyewywye pokáže Alb. 11b; řěči ochotně přěslyšě, ne hniewiwie, ale tiše NRada 520; hnyewywye ť jest přijal indigne tulit MamA. 24b; hniewywe (sic) indigne Mill. 39b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hněvivý (jm. tvar hněviv), hněvný (jm. tvar hněven) adj. hněvivý, prchlivý; čas hněvný čas hněvu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hněvivý adj.; — čas hněvivý = čas hněvu
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.