hnojiti, -ju, -jí ipf.
sr. hníti, hnój
1. koho kde nechávat hnít, způsobovat zkázu někoho jeho nečinností, špatným prostředím ap.
2. med. (o masti ap.) co (ránu) způsobovat (za)hnisání něčeho
3. med. (o člověku) co čím (ránu mastí ap.) působením něčeho nechávat vyhnisat
4. co (půdu) hnojit, pokrývat hnojem k zlepšení úrodnosti
Z důvodu nemožného jednoznačného rozlišení spojujeme v jednom hesle starší hnojiti, kauzativum od slovesa hníti, a mladší hnojiti, denominativum od substantiva hnój (sr. ESJS s. v. gnoiti; Machek, Etym. slov.² s. v. hnůj). Sr. ohnojiti, pohnojiti
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 29. 3. 2024).
hnojiti, -ju, -jíš, impftiv., činiti, aby co hnilo, hnisalo, faulen, eitern machen: mast dobrá celiti i hnogiti ChirB. 223b; hnogicie mast ApatFr. 192b, mast působící k tomu, aby nastalo hnojení, hnisání (buď z part. hnojě, anebo adj. hnojicie). (Antikrist) ty kazatele, kteříž čtenie zvěstují podlé duchu Kristova, pálí, v žalářích je hnogij, klne ChelčP. 5b, = činí, aby v žalářích hnili, hynuli. — h. sě hnojiti sě hnisati: hnogie ſie oči ApatFr. 64a. — Mrviti, düngen: (poustevník) hnój nose hnogieſſe tu zahradu Otc. 333a, OtcB. 119a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hnojiti, -ju, -jíš ned. hnojit; činit, aby něco hnilo; hnisalo; — hnojiti sě hnisat;
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hnojiti nedok. = činiti, aby něco hnilo
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.