hlasný adj.
hlásný adj.
k hlas
1. realizovaný lidským hlasem, ústně pronesený ap.
2. (o ústním projevu) hlasitý, zvučný
3. rozhlášený, všeobecně známý
4. (o hudebním nástroji) hlasitý, vydávající silný zvuk
Sr. hlasitý, nehlasný
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
hlasný, adj., zvučný, laut, tönend: nejedn(y) hlazne trúby v skalách své zprostřěly hlasy AlxH. 1, 36. — Adv. -ně hlasně hlasitě, nahlas, laut: (Svatý Šebestian) poče hlaſnye těch svatých posilovati Štít. ř. 45b; jakož jest ta proročie řeč hlaſnye volána v hody tyto t. 34b; jakož hlaſnie pějí kněží to popsánie viery ŠtítBud. 63; by čtla hlaſnie ŠtítOp. 36; hlaſnie neb tajně (oppos.) Otc. 470a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².