hampajsník, -a m.
hampejsník, -a m.
hampýsník, -a m.
k hanbejs, hampajs
kdo se nechová mravně, zhýralec, zvl. kdo se dopouští smilstva, hampejzník
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Sr. kurevník, rufián
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 7. 7. 2025).
hampajsník, -a, masc., hampejzní člověk. — Příjm.: Crux Haympasnyk (sic) TomZ. 1396 n 280, Crucis Hampayssnik t. 1386 n 280.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².