hajný adj.
hájný adj.
k hájiti, háj
1. (o zvěři, osetém pozemku ap.) chráněný; zpodst. n. „hajné“ hájený, chráněný pozemek
2. zakázaný
3. hájový, lesní
4. (o poplatku ap.) odváděný z lesa
5. (o pověřené osobě) spravující les ap.; zpodst. m. „hajný“ osoba hlídající a spravující les, vinici ap., hajný
Dolož. též jako vl. jm. osob. Hajný, vl. jm. míst. Hajné. Sr. lovčí, podlesák
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 1. 7. 2025).
hajný, adj., hájový, Wald-; z háj: město hayne urbs silvarum Ol. Jos. 15, 9; panstvím lesním, hajným, polním RZvíř. Jg — Bránicí, chránící, z hájiti = brániti; zpodstatnělé: kdo hájí, hlídá, Hüter; pak zejména kdo hlídá les, Waldhüter, Heger: jenž podal ji (vinnici) haynym tradidit custodibus Ol. Cant. 8, 11; nájem jemu dali (lidé člověku), aby hainym byl Pass. 570; custodes silvae meae, qui vulgariter dicuntur hayni Reg. I, 1183; byl jeden hayny leſow před svým pánem obžalován Šach. 305b; hortulanus zahradník…, hayni silvanus Prešp. 2086, hayny též Vít. 95a, hayni forestarius RVodň. 60a; Jíra hayny KolB. 126a (1499), zeť hayneho t. 50a (1496); Vavřinec heyny KolCC. 66b (1562). — Zakázaný, verwehrt, verboten, z hájiti = zabraňovati: ciesař jide v jedno tajno (tajné místo), ješto jiným bieše hayno Kat. v. 3109.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hajný adj. zakázaný: ciesař jide v jedno tajno, ješto jiným bieše hajno; hájový, lesní; zpodst. m. kdo hlídá les, hajný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.