hadový adj.
k had
1. (o jedu ap.) hadí, vlastní hadovi
2. (o úrazu ap.) způsobený hadem
3. (o syčení ap.) vykonávaný, vydávaný hadem
4. (o nenávisti ap.) urputný
5. (o předmětu) podobný hadovi, něčím připomínající hada
6. bibl. (o národu, pokolení ap.) zvrácený, zlý
7. hadové kořenie rostlina pomáhající při hadím uštknutí, rdesno hadí kořen
Některé tvary nelze s jistotou rozlišit od tvarů adj. poses. hadóv. Sr. hadí, všedobr, hadovka
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
hadový, adj. z had, Schlangen-. — Ostatek (těla panny Afriky) hadowi dwa ocaſowe u nie biechu Baw. 9a. (Diábel) vzal twarnoſt hadowu až do pasa Kruml. 1a; podobenstvie hadoweho serpentis ŽWittb. 57, 5; — mnohá a rozličná plemena hadowa Alxp. 79; vy jste hadoweho roda Hrad. 12a; všeliký hadowy národ móž člověk okrotiti Alb. 8b; národe hadowi! Krist. 83b; národové hadowi! progenies viperarum Koř. Mat. 3, 7, t. 12, 34; jedno pokolenie hadowe genus serpentis Comest. 11b; — jed hadowi venenum aspidum Koř. Řím. 3, 13; jed hadowy Comest. 12b; ušťnutie hadowe BřezSnář. 229; úraz hadowy Comest. 182a; — bude mieti hadowu točíš lstivú řeč ChirB. 24b; utrhačóv spolu stolenie jest horše než psie, hadové a svinie HusE. 1, 383. — hadové kořenie v. kořenie.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hadový adj. hadí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.