hák | ESSČ | GbSlov |

hák, -a/-u m.

sr. střhn. hāke, hāken

1. hák, zahnutý předmět příležitostně používaný k zavěšení n. přitáhnutí něčeho n. někoho; též fig.

2. nástroj ve tvaru háku k zavěšení, připevnění, přidržení ap. něčeho

bibl. stanový kolík

3. prst

Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. háček, kľúč, kľuka, udicě; k 2: v. nosatec

Autor: Jana Zdeňková

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 15. 7. 2024).

 


hák, -a, -u, masc., Haken; ze střhněm. hâke. — Jich (rytířův) životy haky zedrachu Kremsm. 92b; diáblové železnými haky a ohnivými duši mú z mého těla vydřeli GestaBř. 58b; hak uncinus MamV. — masařník, hak *landa, lanista řezník Prešp. 2381, hak *lauda Rozk. 3478, hac též Veleš. — (Ženy šperkovné) umějí choditi s háky na ptáky RešSir. 78b. — Prst: dwa haky, jinak prsty, na prsi vložiec ODub. 26; aby na ňem (rozejženém železe) dwa haky položil Řád pz. 53; srov. dváky.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).