grunt, -a/-u m.
též krunt, -a/-u m.
k střhn. grunt
1. (stavby) základy, zvl. základová jáma n. zeď
z gruntu do základů, úplně, zcela, důkladně
2. zvl. v pl. koho půda, pozemek, popř. statek, hospodářství
3. čeho (srdce ap.) hloub, hlubina, nejhlubší místo
4. základ, podstata
5. důvod, příčina
Sr. dno, krumfešt, grunta, podstata
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 6. 7. 2025).
grunt, grumt, krunt, -a, -u, masc., půda, Grund; ze střhněm. grunt. Lúky, lesy, rybníky a jiné grunty VšehK. 127b; což muož se dna nebo s gruntv sňato býti t. 206a Kus dědiny, která leží w grumtiech starokolínských KolB. 113a (1498); držitelé toho grumtu KolA. 8b (1505). — Ve smyslu přeneseném: (takoví) na gruntu živé viery nejsú založeni ChelčPost. 95b; já chci tobě vykládati pravý krunt, kterak… Hod. 58a; (lék) rány hojí z kruntu a velmi spěšně Chir. 64b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
grunt m. půda, pozemek; statek; základ: z gruntu důkladně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
grunt m. (z něm.) = pozemek, statek, základ; — s gruntem = dopodrobna, důkladně
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.