fara, -y f.
k střhn. pfarra, pfarre
1. farnost, fara, farní obvod
2. fara, budova, v níž bydlí farář
3. zř. farní osada
4. farářství, úřad faráře
Sr. biskupstvie, farhof, knězovstvie
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
fara, -y, fem., farní osada, farní příslušníci; ze stněm. pfarra, pfarre Kirchspiel. — w ſwy ffarzye Hod. 68b; fara plebs Prešp. 2222 (plebes vel plebs sunt fideles, qui episcopo vel sacerdoti proprio subsunt DC.), Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².