farhof, -a/-u m.
k střhn. pfarrhof
fara, budova, v níž bydlí farář
Sr. fara
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
farhof, -a, -u, fara; ze střhněm. pfarhof, pharrehof. — Mezi ffarhofem a domem panie Tabity KolB. 125b(1499); do ffarhoffa t. 48b (1496), podlé ffarhoffu proti kostelu KolAA. 114a (1515).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².