|
|
|
datel¹, -tele m. dolož. též dětel², -tele m. datel, černý pták vydloubávající zobákem hmyz z kmene stromů Jen u Klareta. Dolož. též jako vl. jm. osobní Datel Sr. dětelík, strakopúd Oproti nč. gen. datle/datla, který není pro staročeské období doložen, předpokládáme původní skloňování gen. datele Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024). 
dětel¹, -tele m. 1. dětel asfaltský, dětel domácí, dětel lúční, dětel planý, dětel špičatý, dětel zahradní bot. léčivá n. užitková pícninová rostlina nápadná trojdílnými listy a okvětím složeným z bílých n. růžových drobných kvítků, jetel 2. bot. rostlina připomínající jetel tvarem svých listů, dětel kysělý, dětel lesní, zajěčí dětel šťavel, svaté Mařie dětel šrucha, „portulaka“ 3. bot. rostlina připomínající jetel tvarem a barvou svých květů, zvl. mateřídouška Dolož. též jako vl. jm. osobní. – Machek, Etym. slov.² předpokládá souvislost s douti, tj. jde o rostlinu způsobující (za vlhka) nadýmání dobytka Sr. GbSlov dětel, -e, sloven. ďatelina Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024).
dětel² v. datel Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024).
datel, dětel, -tela (?) a -tla, -tle, masc., Specht; stsl. dętelъ, dętelь, dętlъ picus, pol. dzięcioł: datel *spix Prešp. 237 m. picus, v kap. Volatilia campestria, Rozk. 447; dyaetel *spinx Nom. 64a, dzyetel *spinx BohFl. 98. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dětel, -e, masc., jetel, Klee; z dęt-, srov. pol. dzięcielina atd. — Kořenie, ješto zbuzuje moč, jako jest petružel, chebdie, dietel Rhas. 156. dietel jest dvuoj LékA. 121b; dietel jest dvój, zahradní a luční RVodň. 264a. dyetel trifolium Prešp. 721, Nom. 65b, RostlD. 92b; dyetel *tyma (= trifolium) Vít. 91b, dzyetel též BohFl. 133; dietel trifolium MamA. 14b, SlovA., RostlF. 12b, LékB. 238a, ApatFr. 109a, t. 152b; z dyetele RostlC. 15b. Dětelowé lauční Háj. herb. 251a, tito dětelowé tamt. Zaječí dietiel *alleluja RostlF. 10b, svaté Marie dyetel LékB. 125a; morſki dietel RVodň. 45d. — Příjm.: Dietel de Schaliz Reg. II, 1255, Dietel UrbPr. 1379. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dětel¹, -tele m. jetel Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dětel², -tla, -tlo m. datel Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dětel m. = jetel Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|