datel¹, -tele m.
dolož. též dětel², -tele m.
datel, černý pták vydloubávající zobákem hmyz z kmene stromů
Jen u Klareta. Dolož. též jako vl. jm. osobní Datel
Sr. dětelík, strakopúd
Oproti nč. gen. datle/datla, který není pro staročeské období doložen, předpokládáme původní skloňování gen. datele
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 29. 5. 2024).
datel², -tele, pozd. -tle m.
sr. střhn. dattel
Sr. daktyl, datyl
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 29. 5. 2024).
datel, -e, masc., z daktyl; odtud adj. datelový, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
datel, dětel, -tela (?) a -tla, -tle, masc., Specht; stsl. dętelъ, dętelь, dętlъ picus, pol. dzięcioł: datel *spix Prešp. 237 m. picus, v kap. Volatilia campestria, Rozk. 447; dyaetel *spinx Nom. 64a, dzyetel *spinx BohFl. 98.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².