dýchavicě, -ě f.
k dýchavý
1. med. dušnost, dýchavičnost, záducha
2. ojed. bot. kmín, fenykl n. jiná vzhledem podobná rostlina užívaná jako koření n. jako lék proti nadýmání (Asa Foetida)
Sr. dušnost, dýchanie, dýchavičnost, dýchavka, záducha
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
dýchavicě, -ě, fem., dýchavičnost, Asthma. — Kterak máš pomáhati lidem, kteřížto velikú dušnotu (mají) anebo těžkú dychawyczy Chir. 258b; ktož má velikú daychawyczy t. 259b; který kóň má dychawiczi t. 291b. (Bedřník) dichawiczi stavuje RVodň. 260b. Nedostatky, jenž slovau dýchavice a ozhřivice Brikcí 148. dychawicze asthma ApatFr. 157b, dychawice též Lact. 256c.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².