dušnost¹, -i f.
k dušní, dušný¹
Sr. duch, pára
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
dušnost², -i f.
k dušný²
1. dušnost, dýchavičnost
2. tíseň, úzkost
3. med. čeho (orgánu) nedostatečnost, slabost (?)
Sr. dýchavicě, tipet, záducha, zádušina
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
dušnost, -i, fem., dýchavičnost, schwerer Athem: duſſnoſt asthma RostlF. 13a; duſſnoſt asthmaticus (sic) RostlC. 12b; — pak vůbec nezdravota: zěmě má duſſnoſt v sobě, protož slunce mlhu i vlažnost k sobě tiehne Vít. 7b; abychom dušnost chudoby tady (tím způsobem) opustili Pís. XV stol. ve Feif. LL. 722; víno s ním (bobkovým dřevem) vařené spomáhá duſſnoſti žaludka RVodň. 260b; duſſnoſt phthisis SlovKlem. 87b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dušnost, -i f. dýchavičnost, záducha.; chorobnost vůbec, nezdravost; dušnost žaludka nadýmavost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dušnost f. = tíseň; páry; dýchavičnost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.