dračka, -y m.
k dráti
expr. násilník, rváč
bibl. expr. výběrčí daní
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. dráč, násilník
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
dračka, -y, fem., loupež, Raub: lúpež, dracżka rapina Lact. 118c; — masc., dráč, Räuber: řekl ten jistý draczka raptor GestaMus. 115b, ten draczzka GestaBř. 107a; draczka exactor MamD. 294b, dračka m. výběrčí.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dráč, -ě, též dračka m. vyděrač, zloděj, lupič
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dračka m. = loupežník
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.