|
|
|
doplniti, -ňu, -ní pf. k plniti 1. co (neplného) doplnit do úplného zaplnění, učinit plným; (prohloubeného) čím doplnit, vyplnit 2. co čím (abstraktním) naplnit, prostoupit, zcela proniknout; (něčím žádoucím) obdařit 3. co (chybějícího) doplnit, dodat (zvl. do úplnosti, plného počtu ap.); admin. co (dlužnou částku ap.) doplatit, uhradit v plné výši; (o řeči) co (navíc, dodatečně) doříct, dodat 4. co (nehotového, neúplného) skrzě koho dokončit, dokonat, završit; (stavbu) dostavět; relig. (o Bohu) co (stvoření světa) kým (sebú) dokonat, dodáním svého stvořitelského ducha dokončit (fig.); co (léta dospělosti) předčasně nabýt (?); „doplniti číslo“ dopočítat 5. co (nedostávajícího se n. nežádoucího), s větou obsah. v kom nahradit, vynahradit, vyvážit 6. co, čeho (časové údobí) dovršit, dokončit, ukončit 7. co (žádost, slib, proroctví ap.) vyplnit, splnit, uskutečnit; (zákon) naplnit 8. co (povinnost, úkol, službu ap.) splnit, vykonat, provést 9. ojed. v pas. koho v co přidat, započíst, přičlenit Sr. naplniti Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 13. 5. 2024). 
doplniti, -ňu, -níš, pftiv., ergänzen, voll machen, erfüllen; impftiv. doplňovati, -uju, -uješ. — Viera dopln, kde ť rozum nepostihne ŠtítPař. 23a. Když ť ſye doplnij zlost lidská, také ť ſye doplnij bieda lidská Štít. ř. 69b; ješťe j’ ſye nedoplnyla zlost Kananejských tamt. To z plnosti doplnygem Pulk. 166a. Když ten hod minul a doplnen byl Kruml. 104a. (Synové Adamovi) doňavadž jich (myšlenek) skutkem nedoplnie donec eas (cogitationes) opere compleant Kladr. Gen. 11, 6. Kterak by sě to (t. žíti pokojně) mohlo doplnyti impleri Ol. Esth. 13, 3; válečník… všecko jest doplnyl ſmrti replevit omnia morte Ol. Sap. 18, 16. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
doplniti, -ňu, -níš dok. doplnit, dokonat, splnit, dovršit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
doplniti dok. = dokonati, vykonati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|