|
|
|
dopúščěti, -ěju, -ie ipf. k dopustiti 1. co (tekutinu) kam dopouštět, dočerpávat 2. koho kam, do čeho ap. pouštět někoho, dovolovat vstupovat někomu 3. komu, čemu, co, čeho, s inf., s větou obsah. dopouštět, připouštět, umožňovat něco, nezabraňovat něčemu, koho, s větou obsah. umožňovat někomu něco, nezabraňovat někomu v něčem 4. komu, na kom co, čeho ap., s inf., s větou obsah. dovolovat, povolovat něco, svolovat k něčemu 5. (o Bohu ap.) co (tíživého) na koho, s inf., s větou obsah. dopouštět, sesílat něco na někoho 6. koho k čemu (účasti) připouštět, koho k čemu (oprávněnému) připouštět, neodepírat někomu nárok na něco Sr. dopúščěti sě, dopuščovati, dopuščovati sě, otpúščěti Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
dopúščěti, -ěju, -ieš, impftiv.; iterat. z dopustiti. — Dopouštěti, zulassen, gestatten: a divím se, kterak dopúštějí ustavenie lidská lehce přísah HusE. 1, 223; nevěrným posměvačuom Dionysius nedal na tělo boží hleděti, ale věrným dopauſſtiel RokycEvJan. 190b marg. — d. sě dopúščěti sě čeho, etwas Unrechtes begehen, sich vergehen: (lazebník) druhého ſye rád dopuſczie, když komu krev z rukú púščie, že ť sě žíly rád chybuje Hrad. 134b; ež ſye geſt dopuſſtyal toho, jehož jest nejměl učiniti Štít. ř. 221a; o tom (hřiechu)…, ješto z našie vóle dopuſſtieme sě jeho a svú sami vinú ŠtítMus. 54b. — d. sě dopúščěti sě, t. smilstva: Varuj sě od všelikého zprzňenie v smilné nečistotě a kromě své ženy nikdy ſie jinde nedopuſſtiey Štít Mus. 28a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dopúščěti, -ěju, -ieš, dopuščovati, dopuščěvati, -uju, -uješ ned. dopouštět, připouštět; — dopúščeti sě dopouštět se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dopúščěti nedok. = dopouštěti; připouštěti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|