domóv adv.
k dóm
1. domů, ve vztahu k někomu jako subjektu/objektu/okolnostnímu určení děje domů k někomu, do něčího domova, v protikladu k veřejnému místu do něčího obydlí, do něčí domácnosti, v protikladu k cizině do něčí vlasti, ve vztahu k vladaři na něčí panství
2. doma (?)
Význam 2 doložen nejistě
Sr. doma
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
domóv, adv., domů, nach Hause, z býv. lok. domovь, srov. dolóv a Histor. Mluv. III, 1, 328. — Ten jde k otcu domou Kunh. 149b; ľud pak domow jide AlxB. 5, 40; domow jej (Čechové sv. Vojtěcha) vzěchu DalC. 43; káza sě jima (císař synům Soběslavovým) německy učiti, domow jich nerodi otpustiti DalC. 70; inhed chcem domow jěti t. 83; židé domow jidú Krist. 101a; nikdiež sě domów nevracovavši Ol. Ruth. 2, 7 (ve Vulg. není), poď se mnú domow veni mecum domum t. 3. Reg. 13, 7; Saul bral se domuow in domum Lit. 1. Reg. 15, 34; táhl zase domow Mart. 57b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
domóv adv. = domů
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.