domek, -mka/-mku m.
k dóm
1. jaký domek, malý dům (zvl. méně bytelný)
2. čí domek, příbytek, obydlí, zvl. skromné, (mnichova) cela
3. bibl. obezděný (oddělený) zastřešený prostor v rámci nějaké stavby, zvl. síň, předsíň ap.
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Sr. domček
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 22. 5. 2024).
domek, -mka, -mku, masc., demin. z dóm. — (Prokop) počě domek sobě staviti Hrad. 5a. V tom chudém domku Krist. 32a. — kralowych domkow praetoriola Ol. Ezech. 27, 6. — Lupanar: domky amasiarum vel meretricum cellulae WintObr. 2, 89 (ze zakl. list. koll. Rejčk. z r. 1438), ty s’ horší nežli ta z domku t. (z r. 1512). — Příjm., z Dominik: Domek UrbDrk. 2a, UrbPr. 1379.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².