1. (o osobě) doma přebývající, doma přítomný (sr. StčS s. v. „nepřítomný“, „ottomný“)

2. (o životě) domácký, doma vedený

3. (o činnosti ap.) domácí, týkající se domu (domácnosti)

4. (o zařízení) domácí, patřící k domu (k domácnosti), užívaný v domácnosti

5. (o výrobku) domácí, doma (v domácnosti) připravený n. vyrobený

6. (o rostlině) často v názvech rostlin domácí, doma pěstovaný, zahradní (sr. ESSČ s. v. „lesní“ a StčS s. v. „planý“, „polský“)

7. (o zvířeti, ptáku) domácí, doma chovaný (sr. ESSČ s. v. „krmný“ a StčS s. v. „pitomý“)

8. (o osobě) domácí, žijící (bydlící) u někoho (v něčím domě, domácnosti, společenství) pod jeho vládou a ochranou; zpodst. „domácí“, -ích pl. m. čí lidé něčí, zvl. někomu podléhající (sr. StčS s. v. „podružník“)

9. bibl. (o prvotní církvi) čí shromažďující se (působící) v něčím domě

10. domácí, zdejší, (o osobě) mající původ, trvalé bydliště n. působiště tady (tj. v této obci, zemi ap.); zpodst., častěji v pl. m. domorodec, tuzemec (sr. ESSČ s. v. „cuzozemec“, „host“, „příchozí“)

11. „domácí“, -ích pl. m. čeho (území) obyvatelé

12. (o osobě) domácí, příslušný k témuž společenství, zvl. rodinnému; zpodst., zvl. v pl. m. člen rodiny, vlastní, blízký n. nejbližší (člověk)

13. relig. „domácí“, -ích pl. m. čeho (víry) příslušníci církve (pojaté jako rodina víry)

14. (o výsledku činnosti) způsobený, uskutečněný někým blízkým (členem rodiny)

15. (o hříchu ap.) vnitřní, vlastní lidskému nitru, takový, který má člověk v sobě (?)

16. med. (o straně ruky) vnitřní