doba, -y, fem.; stsl. doba opportunitas. — Způsob, podoba, zvláště vhodný, slušný způsob, Form, rechte, geziemende Art; odtud dobrý, nádobný decorus, elegans, speciosus, sdobiti, osdobiti ornare, stsl. dobrъ pulcher, podoba decor, dignitas atd. Toho, který byl dobau neb ukázaním budaucího člověka forma futuri Adae Beneš. Jg.; doba figura Beneš. Gram. 7a. Smieti sě a veseliti sě s tiemto světem nenie múdrého člověka doba, ale vzteklého Kruml. 281b. Tehdy králová ho (Porfyra) k sobě zavolavši w ſmyſlney dobye i povědě mu svú vóli Kat. v. 2457, v době, způsobnosti, která byla podle smyslu, podle rozumu. (Kateřina) řeči nebieše dokonala, až sě jiej tu anděl zjevi, při ňemžto nebiechu hněvi, ale plná milost w dobie, řka atd. tamt. v. 1594. — Co je komu vhod, co se koho týká, co je čí věc; zvláště ve rčeních jest má doba atp. = jest má věc, mne se týká, na tom mi záleží, o to mi jde atd. Ne twa to doba věděti, odkud já to vědě Pass. 80, v Leg. aurea: non est tuum hoc noscere mysterium. Jakž Maria tato slova uslyšě, vecě poslu Gabrielovi: »pověz tam svému králevi: ova, jáť jsem tvojě roba, učiním vše, czoz twa doba« Vít. 21a, o co ti jde, co žádáš. By (ty) mne neznal, twa ľ to doba, avšak vieš, že jsem chudoba Táb. II, 7, záleží-li ti na tom. (Václav a Tábor v rozepři dotýkají se »zákona božího«; Vrtoch jim praví:) »poněvadž sta dotýkala božieho zákona oba, napřed povězte: co jest boží zákon? to jest naše doba!« Výb. 2, 290 (z r. 1424), o to nám běží, na tom nám záleží. Nenie waſſe wiediety doba o těch časiech ani o časóv nápastech, ješto je buoh v svéj svatéj moci schoval Pass. 7. Byli sú i diábli při jeho skončení, chtiec na ňem něco ſwe dobi nalézti, ale jež sú nic nenalezli, s velikú hanbú od ňeho pryč zašli sed nihil suum in eo reperientes t. 590. I pospieši Tristram tam sobú, kdežto věděl svú dobu Trist. 119, věděl, že tu jest něco pro něho výhodného. (Tristram) musi sě pryč zdvihnúti a do jiné země sebú hnúti, tu kdež by byla jeho doba t. 328. (Tří králové) řečechu sami k sobě: když smy přijeli navščěvujíc našeho krále, dobuďmy mu zlata v dary, kadidla a k tomu myrry, to ť jsú dary gyeho doba, jiných mu nic nenie třěba Vít. 22b, to jsou dary jemu hodné, jemu slušející. Liška velmi hladovitá po poli se sem i tam mkytá, aby mohla mrchu nadjíti, jíž by mohla syta býti; uzře, nalit gegie doba, u vrchu sedí s krmí koba Baw. 55. — Třetie studnicě jest chudoba; ach, kak jest toho horka doba, že z té studnicě mnozí potoci vychodie Vít. 44b, jest hořká, nemilá věc. — Oddíl časový, Zeitabschnitt. Znal-li s’ krále Kosta v cyprskéj zemi w dobie Kat. v. 1268, za jeho času, za jeho živobytí, v leg. něm.: dô er lebete in sînen tagen Listy filol. 1894, 64 sl. Často ve výrazích adverbiálních v tu dobu: i byl ten zvyčej w tu dobu AlxH. 4, 7; w tu dobu sě den osvieti AlxM. 4, 16; w tu dobu král pohodl bieše svého koně AlxB. 2, 28; jakž sě zdáše, by w tu dobu sto hromóv spolu vzehřměli t. 2, 21; w tu dobu ta dva prorádcě radiesta sě AlxBM. 1, 1; tu sě w tu dobu šturm poče AlxV. 466; w tu dobu zaslzil Ježíš Krist. 74a; a w tu dobu pojide dci ecce autem descendebat filia Ol. Ex. 2, 5; w tu dobu Jid. 67, Pass. 276, Kruml. 224b, Otc. 350a; w tu dobu porro MamA. 33a; — plur. v ty doby: vždy jie (rány) spieše člověk zbude a někak sě snáz vyvine a se zlú sě pótkú mine napřěd zvěda, ne w ty doby NRada 1195; w ty doby Otc. 487b; — výrazy tyto klesají v adverbia, podlehají změnám mimořádným a je z nich v ta doba, v ta doby, v ta dobu: w ta doba veliká hruoza počě obcházěti súsědy jeho Pass. 276; nenie-liž lépe, česky čísti dobré (knihy) a w ta doba aspoň mieti k bohu dobrú žádost Štít. uč. 5a; w ta doba vece Eliachim Pror. 26a; w ta doba tunc Mus. 2. Mach. 1, 19; již w ta doba biechu qui erant t. 1. Mach. 9, 60; w ta doba bieše jeden učenník erat autem Lit. Skutk. 9, 10; kdyby w ta doba smrt zašla duši mú Aug. 110b; w ta doba Krist. 50b Ol. 1. Reg. 3, 9, Otc. 477b a j.; w ta doba porro MamV.; w ta doby Mand. 32a, t. 56b a j.; Troj. 104b a j. (často v Troj.); w ta doby Blah. 176 (Blah. zavrhuje); w ta dobu Krist. 13b; odtud i adverb. tu-doba: Já Jan, tu doba farář List. Poř. 1428, jakož tudoba bude právo tamt. (z let asi 1451–57); — v jednu dobu, a z toho stejným klesnutím v jedna doba: Samson w gedna doba dobrovolně kázal sě svázati Kruml. 45b; — v někú dobu: w nieku dobu, když… tamt.; — v takú dobu: takž vždy bývá w taku dobu, když hlava vstóňe mdlobú, údi sotně vládnú sobú AlxV. 155; — v ňuž dobu, ve kterouž dobu, když: (Alexander) přihna, w nyuſto dobu sě súmrači AlxH. 9, 41; (Alexander) zvoli u město pásti, w nyz dobu liudie za ním… AlxŠ. 5, 9; w nyż dobu on tu řěč mluvieše loquente eo Ol. 1. Reg. 17, 23, w nyż dobu David mluvieše cum loqueretur tamt.; — v kú dobu, a z toho klesnutím v ká doba: w ka doba vizi BrigF. 22b. — Věk, Alter. (Filip) by juž na tey dobye, jakž mu třěba po sobě bieše ostaviti hlavu svéj dědině na opravu AlxV. 90, byl v tom věku. Juž ť jest (Prokop) dobřě na tey dobie, přitovařišmy ho k sobě Hrad. 2b (praví kanovníci vyšehradští). Radil ti bych věrně tobě, aby zasě přišel k sobě; již si právě na tey dobie, nejsi velmi mladé robě t. 139a, jsi v tom věku. (Dívka) by na te dobie, ež bieše čas, aby ji chot u manželstvo pojal Otc. 457. Ale na yakez ſſy dobye, jež slušie, poslal sem tobě uzdu, měšec, mieč okrúhlý AlxV 979, Gualth. 2, 26: quaeque tuae potius aetati congrua misi lora tibi etc.

doba f. (pl. i doba n.) způsob, slušný způsob, podoba: v smyslnej době vhodným způsobem, ve vhodné době; jest má doba je to má věc, o to mi jde; doba, čas, věk, život: znal-lis krále Kosta v době za jeho života; by už na tej době v tom věku; v tu dobu, v ty doby, v ta doba, tu dobu apod. tehdy; v ňuž dobu v kteroužto dobu, když

doba f. (z toho i pl. n. doba) = způsob; podoba, ozdoba, slušnost