dietce, -ě n.
k dietě
Sr. dietko, děťátko
U některých dokladů nelze jednoznačně vyloučit ani kolekt. f. dietcě, -ě. Sr. GbSlov s. v. dietce
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
dietce, -ě, neutr., dítko, Kindlein, demin. z *dêto infans. — (Umírající bohatec) svéj paní takto vecě, obrátiv jiej levé plece: Auvech, hoře, dietczye! Hrad. 142a, dietczye m. dietce. — To dyecze bude jmenováno Emanuel Kat. v. 1932. — (Sv. Filip) sezvav sbor žákovstva svého řekl: dyetczie, to jest řěč zvěstá, ž’ mne bóh ješče jest poščiedil šest dní ApŠ. 133, buď plur. k dietce, anebo kollektivum dietcě, -ě, fem., stsl. dêtьca liberi.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dietce, -ě n. dítko
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dietce n. = dítko
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.