|
|
|
dietko, -a n., pl. dietky f. dolož. též dial. diecko, -a n. k dietě 1. dítko, děťátko, malé dítě 2. chlapec, malé dítě mužského pohlaví 3. čí (zvířecí) mládě, mláďátko 4. čí, koho dítko, dcerka, (zvl.) synek, přímý bezprostřední pokrevní potomek 5. jur. v pl. čí, koho přímí pokrevní potomci (zvl. bezprostřední) mající dědický nárok na majetek, pokrevní dědicové 6. expr. relig. zvl. v oslovení dítko, stoupenec, následovník; (kázání) posluchač 7. dětství, dětský věk 8. (vý)plod, produkt Dolož. též jako vl. jm. osobní a pomístní Sr. dietce, děťátko, mládě, pachole, pacholek, potomní 1 Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024). 
dietko, -a, neutr., plur. dietky, fem., dítko, Kindlein, demin. k dietě. — Což dyetky vidie ot svých starost, tomu i své děti potom vedú Štít. uč. 54a. Tri detki wſkreſil nycolay CisMnich. 97a, tri dietki wzkreſil nicolay CisPr. 103b. Na své dieetky vzpomínala KřižB. 90a. Pro své dyetky i rodinu AlxV. 533. Tyto malé dijetky Štít. ř. 33b, těch svatých dijetek t. 33a, probytečen byl dijetkam obřez t. 34a; o svých dietkach Hrad. 124a, s die(t)kami t. 2a; dietky pueri ŽWittb. 112, 1. Sing. zde nedoložen. — Mladí i dietky iuvenes et virgines ŽWittb. 148, 12, omylem m. dievky, ŽPod. tamt.: dyewky. — Mládě, Junges: (pták) sobě ptá pokoje, kde by choval dyetky svojě AlxV. 874. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dietko n. pl. dietky f. dítko; mládě: pták chová dietky svojě Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dietko n. = dítě; mládě (i zvířecí) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|