|
|
|
dielný adj. k diel, děliti 1. koho, ot čeho, v čem oddělený, odloučený; oddělitelný 2. dílčí, částečný 3. jur. (o osobě) čí, koho, s kým v čem ap. mající vlastnické právo k podílné části společného majetku spravovaného formou „nedielu“ 4. jur. (o osobě) koho, ot koho čeho (majetku) ap. získavší svůj podíl, vybavený náležitým majetkovým podílem vzniklým rozdělením „nedielu“ 5. jur. (o listu) zaznamenávající rozdělení (oddělení) „nedielu“ 6. koho mající podíl, (spolu)účast na něčem 7. čeho, v čem rozdílný, odlišný Sr. nedielný, otbytý, dielčí adj. Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
dielný, adj., z diel. — Dílný, kdo má díl, podíl, účastný, Theil-: dielen jsem jáz bojúcích tebe particeps ŽWittb. 118, 63, za to: uczaſten sem jáz ŽKlem. tamt., uczaſten jáz sem ŽPod. tamt. — Pak-li jsú mnoho póvodóv a jsú dielny…, je každý hospodář Rožmb. 11, když póvodové (žalobníci) jsou držitelé dílův na dědině jedné; syn dyelny aneb otec dyelny ODub. 12, mající podíl na dědině; kdež bratřie jsú sebe díelni VšehK. 108a, mají každý svůj díl. — O dělení statku dětí dijelných s neodbytými Pr. pr. 251, dětí dielných, t. j. které díl nějaký již dostaly, jsou odbyty; syn dijelny, bera se na jiné právo od otce svého, ztratí nápady t. 252; co se pak bratra mého Matěje dotýče, ten jest ode mne dijlney, na ſwym může přestati KolCC. 66b (1562), má již svůj díl. — Oddělený, rozdílný, getrennt, verschieden. Od božie vóle nebyti dijelnv Štít. ř. 24b, nebýti oddělenu, odloučenu; (ty s’) daleko a převelice boha dielen Tkadl. 18a, od Boha oddělen, odloučen; bych jich chleba nebyl dyelen Rúd. 10b. Jako v božství svatá Trojice nenie dielna, takéž v svých činech, a však (a přece) jest někaké v činech osob božských rozeznánie ŠtítBud. 82, oddělitelná, rozdílná; skutci svaté Trojice nejsú dielni t. 28; to tré v tom ve všem nikdy sebe nenie dielno tamt.; ukrutenství a moc toliko jmény rozdiel mají, ničímž jiným sebe dielnij nejsú MudrC. 32a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dielný adj. mající díl, podíl, účastný; oddělený, odloučený; oddělitelný; rozdílný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dielný adj. = kdo má díl, podíl, účastný; — oddělený, rozdílný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|