dielčí adj.
k diel, děliti
jur. (o listu ap.) zaznamenávající rozdělení (oddělení) „nedielu“
„dielčí“, -ieho m. jur. osoba provádějící dělení majetku (zvl. „nedielu“?) n. dohlížející na ně
Sr. dielný 5
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
