|
|
|
dci, dceře f. dolož. též dceř, -ě f. pozd. dcera, -y f. 1. čí dcera, přímý ženský potomek; dolož. též fig. 2. snacha, synova manželka 3. v oslovení žena, zvl. mladá 4. zlá dci nevěstka, prostitutka 5. koho, čeho ap. příslušnice nějakého celku (církve, národa, rodu ap.) dci Evina žena 6. čeho odnož, co z něčeho vychází 7. dci Sion, dci jeruzalémská ap. bibl. fig. město Jeruzalém, země Izrael ap. 8. bibl. čeho obec příslušející k nějakému městu Sr. dcerka, nevěsta, syn, zlodcera. Podobu dcě (za lat. nurus MamUKA) uváděnou GbHistMluvn 3/1, 429) je třeba interpretovat spíše jako dčě, hláskoslovnou podobu stč. tščě ‚tchyně‘. Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024). 
dci, dceře, fem., dcera, Tochter; stsl. dъšti filia, z dъgti. — Slyš dci a viz audi filia ŽKlem. 44, 11, dczy ŽWittb. tamt.; dci ŽKlem. 136, 8, dczy ŽWittb. tamt.; (chvála) královy dczerze ŽKlem. 44, 14; gdešto malého dle mýta dczi mateřiú jest neskryta AlxB. 7, 15; dczi ysakarowa LMar. 18; dczy otci na život odpovědě DalC. 9, dczi DalHr. tamt.; (hrad) na ňemž jeho dczy s jeho zětem bieše DalC. 42, dci DalHan. tamt.; ten pojě dczerz hraběte českého DalC. 25; o dczerzi ť ničs netbaju DalHan. 39, o dczerzy DalC. tamt.; ač mi dáš svú dczers Mast. 298; má dczy milá ( vok.) Hrad. 104a, měla sem dcerz tamt.; (rodičové) i se dczerzy se pokřstiti kázali Pass. 501, z jeho dcerze t. 424, tě dvě dcerzy t. 282; dvě dczerzy Pulk. 54b; Anastasia byla vzáctného člověka dczy ML. 79b; dci diáblova ŠtítBud. 70; z tvé dcérzie BiblB. Mark. 7, 29, dczerz králova přijide filia Pror. Dan. 11, 6 m. dci, dczerz ženská dána bude jemu t. 11, 17; dczerzye moabſkee ( plur.) t. 12a; by který král jměl dczer (sic) krásnú Kat. 10; milá dſſy Kat. 20, dial. m. dci; dſy filia BohFl. 475, též; aby ani sestr, abych neřekl dċer, za muže vdával HusPost. 63a; i dcery dczerze jejie nevezmeš filiam filiae Ol. Lev. 18, 17; ſe dczerzy t. Deut. 27, 22, s Dinú dcerzi svú t. Gen. 46, 15; ke dczerzy t. Num. 27, 8; ze dczer t. Gen. 36, 2, t. Ex. 6, 25; mám dwě dcerzi t. Gen. 19, 8, dvě dczerzi t. 1. Reg. 2, 21; dvě dczerzi Mand. 74b, Mart. 11b; (rytíř) dvě dczerzi a jednoho syna měl jest GestBř. 91b; jednu czerz SequE. 41b; (s) dcerzy Pinkasovú KolB. 14b (1495); na místě Anny, dczerzi své KolD. 8b (1582), chybně; — dczy filia Prešp. 1626; dczie (sic) ſſwekra nurus MamA. 30a, srov. Schwiegertochter. — zlá dci meretrix, srov. zlosyn, zlý syn. By zloſyn pustil od zle dczerze aneb zla dczy od zloſyna Štít. uč. 23b; vjidechu v duom ženy zle dczerzie mulieris meretricis Lit. Jos. 2, 1, zle dczerze Ol. tamt.; zlee dczerze nepojmeš scortum Ol. Lev. 21, 7, Mus. tamt.; zla dczi meretrix Ol. Gen. 38, 21, t. Deut. 23, 17, MamB. 14b. — Novotv. dcera, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dci, dceře f. dcera; zlá dci nevěstka Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dci (g. dceře) f. = dcera; — zlá dci = nevěstka Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|