dcerka, -y f.
k dci
1. čí dcerka, dceruška, mladý přímý ženský potomek
2. expr. dcerka, dceruška
3. expr. v oslovení žena, zvl. mladá
4. expr. koho, čeho ap. příslušnice nějakého celku (církve, národa, rodu ap.)
dcerka Evina žena
Sr. nevěsta, synek, synáček
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
dcerka, -y, fem., demin. z dcera. — Má dczerko milá Hrad. 103b, dcerko Pass. 347. Ten (císař Otta) dczerku krásnú mějieše DalC. 42. Ž’ nám nedáš dczerky ni syna LMar. 27. Daj mé dcercie zdravie HusPost. 47a. O té dcercie také Šalomún prozpěvováše Kruml. 8b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².