|
|
|
dcera v. dci Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025). 
dci, dceře f. dolož. též dceř, -ě f. pozd. dcera, -y f. 1. čí dcera, přímý ženský potomek; dolož. též fig. 2. snacha, synova manželka 3. v oslovení žena, zvl. mladá 4. zlá dci nevěstka, prostitutka 5. koho, čeho ap. příslušnice nějakého celku (církve, národa, rodu ap.) dci Evina žena 6. čeho odnož, co z něčeho vychází 7. dci Sion, dci jeruzalémská ap. bibl. fig. město Jeruzalém, země Izrael ap. 8. bibl. čeho obec příslušející k nějakému městu Sr. dcerka, nevěsta, syn, zlodcera. Podobu dcě (za lat. nurus MamUKA) uváděnou GbHistMluvn 3/1, 429) je třeba interpretovat spíše jako dčě, hláskoslovnou podobu stč. tščě ‚tchyně‘. Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
dcera, -y, fem., Tochter; novotvar ke dci, v. t. — Mezi dcherami Christi Túl. 24b; u vratech dczeri Sion filiae ( sg. gen.) ŽWittb. 9, 15, dceri Sion ŽKlem. tamt., dczeri ŽPod. tamt.; slyš dczero t. 44, 11; dczeri ſyonſke ŽWittb. 72, 28; veselte sě dczeri iudae filiae Judae ŽWittb. 47, 12; obětovali dceri své ŽKlem. 105, 37; dczer tvých ŽWittb. 105, 38, dcer ŽKlem. tamt.; dczera ſyonſka Pror. Isa. 37, 22, dczeru bohobojnú t. Dan. 13, 2, dczero egyptſka t. Jer. 46, 11, zjemav dczery královy filias t. 41, 10; dczéra HusPost. 63a; ſe dceru ŠtítOp. 346, ſe dceroma tamt.; ſe dczerama dvěma Ol. Gen. 19, 30, Mus. tamt.; ve dcerach Ol. 2. Esdr. 11, 25; slyš dczero Mus. Ruth. 2, 8, s Dinú ſe dczeru ſwu t. Gen. 46, 15, by mi neotjal ſwu dczeru filias ( gen. du.) t. 31, 31. — Zlá dcera scortum: zda sú jako zle dczery našie sestry užívati mohli ut scorto Mus. Gen. 34, 31; srov. dci, zlá dci. — Adj. possess. dceřin: aby (matka otci) dcerzynu odpověd pověděla Pass. 348. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|