daktyl, -a/-u n. -e m.
datyl, -a/-u n. -e m.
k lat. dactylus, sr. it. dattilo
V jednotném čísle doloženo ojediněle
Sr. datel²
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
daktyl, -a a
-e, masc.,
datel, Dattel; z
lat. dactylus, ř. δάκτυλος. — (Židé na poušti) měli dactylli a jiné ovoce
RokycEvJan. 189a; jest mnoho dřievie toho, ješto na nich
daktyllowe rostau, a tíž
daktylle rostau jako hrozen vinný, že jich mnoho v hromadě
Lobk. 81a; dactyli sunt fructus palmarum, daktilowe
Lact. 268c sl.; zralé
daktyle
Háj. herb. 58b.
Srov. datel.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
daktyl, -a i -ě m. datle (
v. též datyl)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
daktyl m. (z řec.-lat.) = datle
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.