|
|
|
daleký adj., komp. jm. dalí, dálejí, komp. slož. další, dálejší k dále f. 1. (o místním východisku n. cíli děje) daleký, vzdálený 2. (o prostoru, dráze ap.) daleký, do daleka se prostírající n. směřující, (o cestě) dlouhý 3. vzdálený, žijící n. nalézající se daleko od někoho n. něčeho, (o příchozím ap.) pocházející z daleka 4. (o příbuzném) vzdálený, neblízce příbuzný 5. vzdálený (časově), jsoucí v daleké minulosti n. budoucnosti 6. (o časovém úseku, stavu ap.) dlouhý, dlouho trvající, (o úředním dokumentu ap., zvl. v komp.) mající dlouh(odob)ou platnost 7. (o myšlení) schopný postihnout něco vzdáleného, tj. neobyčejného, složitého, obtížného ap. 8. ot koho, čeho, koho, čeho vzdálený, odlišný, rozdílný od někoho n. něčeho 9. (o rozdílu ap.) velký, značný Sr. nedaleký, přědaleký, daleko n., zdaleka Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
daleký, adj., weit, fern; kompt. jmenný dalí, dálejí, slož. další, dálejší. Stsl. dalekъ longinquus. — Jelikož dalek vzchod ot západa quantum distat ŽWittb. 102, 12, ŽGloss. tamt.; jelikož stojí vzchod ot západa, tak daleki učinil zlosti našě ot nás longe fecit ŽKlem. tamt.; ot zákona tvého daleci učiněni sú longe facti sunt t. 118, 150; aby daleczy byli světských marností Štít. ř. 242b; (bůh) tak jest dalek, aby, co jest, poznán mohl býti ŠtítBud. 8; srdce jich daleko jest ote mne HusE. 1, 87; jsú mi velmi daleka jejie slova i rozumy Kat. v. 2171, daleko sahající, nepochopitelná; dalí jsa od vody ne tak brzo utone, a dalí jsa od ohně ne tak brzo sě sežže ŠtítV. 212; jelikž kto přišel k té milosti, s tolik jest bliží boha nebo daly Štít. uč. 99b; čím kde dalſſy pravda, tiem dalegy buoh t. 86a; to, ještoť jest nad tě daleiſſie Kruml. 311, m. dálejše; těm, ješto jsú dalſſe světa t. 122b; z země dalekeey de terra procul Pror. Isa. 13, 5; z daleke vlasti Mast. 59, (Alexius) chtě do dalſſye vlaſti plúti Pass. 324, do dalſſiech vlastí Troj. 11b; panský nález má bez dalſſyeho otvolánie držán býti ODub. 9; o daleyſich příběziech Pulk. 70a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
daleký (kompar. jm. dalí, slož. další) adj. daleký, vzdálený: dalí jsa od vody ne tak brzo utone Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
daleký adj. = vzdálený; superl. najdalší Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|