dařiti, -řu, -ří ipf.
k dar, obdařiti
1. koho čím dávat někomu něco (zvl. darem), obdarovávat, podarovávat někoho něčím
2. koho projevovat úctu někomu dáváním daru, ctít někoho darem
3. koho čím obdarovávat za zásluhy, odměňovat
4. relig. (o Bohu) koho čím (milostí ap.) obdařovat někoho něčím, uštědřovat někomu něco
5. čím býti dařen být obdařen, nadán
6. jur. koho čím (výsadou ap.) obdarovávat někoho něčím, postupovat n. propůjčovat někomu něco
7. relig. čím (svátostí) podávat, udělovat něco (sr. StčS s. v. „podati“ 2)
Ojed. dolož. též jako pf.: poď, jěz se mnú a dařím tě ComestC 179a (obdařím ComestK dabo tibi munera). Sr. darovati, podařiti
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
dařiti, -řu, -říš, impftiv., beschenken. — Daru má ot boha mnoho, když čstnú ženú darzi koho AlxV. 76. (Alexander) darzy i každého podle práva králevského t. 1011, vario legatos munere ditat Gualth. 2, 44; král darzy každého podlé dóstojenstvie jeho AlxV. 1843. (Marta) svým statkem ščedřě chudé darzieſſe Pass. 333. Jež tvá milost ščedřě darsi LMar. 71. Posledniú radú jě (apoštol křesťany) darsie ApŠ. 24. Věčnú ny kaž chválú darzyti fac munerari ŽWittb. Ambr. 260b. Co ť to milé dietě učinilo, snad to, že tě dary velmi darzylo DalC. 98. Siroba, ta ť mě všemi svými zamúcenými časy darzila Tkadl. 25b. darze donans Prešp. 998.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dařiti, -řu, -říš ned. obdarovávat, obdařovat; ščedřě chudé dařieše
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dařiti nedok. = obdarovávati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.