|
|
|
děvka v. dievka Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025). 
dievka, -y f. děvka, -y f. k děva 1. děvče, děvčátko, malá n. mladičká dívka 2. dívka, mladá žena, zvl. neprovdaná 3. dcera 4. panna, žena neporušeného panenství 5. m. panic 6. relig. Panna, panna Maria 7. služebná, zvl. mladá, služebná dívka, děvka (arch.) 8. jaká („robotná“ ap.) děvečka, příslušnice námezdní čeledi 9. nesvobodná žena v nejnižším služebném postavení (zvl. mladá), otrokyně Dolož. též adj. poses. dievčin, děvčin Vzhledem k formám zápisů a (ne)označování kvantity v době staročeské nelze jednoznačně určit, kdy došlo k rozpadu původního polysémního výrazu na dvě samostatná slova (dievka/dívka ‚dívka‘ a děvka ‚služebná‘), ve shodě s J. Gebauerem (sr. GbSlov s. v. děvka) hodnotíme tento proces pro stč. období (a zvl. k r. 1300) jakožto probíhající, nikoliv však dokončený Sr. děvčě, děvicě, děvojna, mladicě, panna, služebnicě, robotnicě, otrokyni, pacholek, syn Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025).
děvka, -y, fem., služebná dívka, Magd, Dienstmädchen. Liší se kvantitou od dievka, v. t., = nč. dívka. Rozdíl ten byl zajisté již v době stč., ale nepronikal tak všeobecně, jako v nč., a ustaloval se teprve časem. Svědčí tomu doklady: syn diewky t. j. děvky ChelčPost. 58a, a aby dívky nezahálely t. j. děvečky, služky ŽerKat. 13, styď se cizí dijwky žádati RešSir. 266b a cizí Děvky tamt. ve vyd. z roku 1574. — Mezi pacholky a diewkami ŠtítOp. 368; krčmář… krade s diewku i s ženú Hrad. 114a; ſyny obu dyewku filios ambarum famularum Mus. Gen. 33, 1; nebude dědicem ſyn diewky ChelčPost. 58a; dywky (sic) své ancillae ŽWittb. Magnif. 48; ta, ješto byla svobodna, učiněna jest dyewku facta est ancilla Mus. 1. Mach. 2, 11; majíc dyewku ſluzebnu ancillam t. Gen. 16, 1; dyewka ancilla BohFl. 361, Ol. 2. Reg. 17, 17, t. Súdc. 19, 19. Pravie o jednom, jenž byl diewku prziſtawnu zamiloval ŠtítMus. 66a, děvka přístavná, do služby najatá. — Příjm. mužské: Deuka UrbBřevn. 1406, NekrP. — Adj. possess. děvčin: až do prvorozeného dyewcżyna, ješto jest u žrnova ancillae Ol. Ex. 11, 5, až do prvorozeného dyewczyna Mus. tamt. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
děvka f. služebná dívka; dívka vůbec; děvka přístavná najatá do služby; děvčin dívčin Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dievka (děvka) f. = služka, služebnice Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|