|
|
|
dým¹, -a/-u m. 1. dým, kouř vznikající hořením n. doutnáním 2. dým, pára, opar, oblak páry podobný kouři Dolož. též jako vl. jm. osobní Dým Sr. ESJS a Slov. stsl. s. v. dymъ¹ Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
dým², -a/-u m. dýměj, hlíza, vřed, otok na mízních žlázách Sr. ESJS a Slov. stsl. s. v. dymъ², dýmě, hlíza, vřěd, GbSlov dým², StčS nádor 2, otok 2 Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
1. dým, -a, -u, masc., Rauch; stsl. dymъ, ř. ϑύμος, lat. fumus, skr. dhūmas, z pův. dhū-. — V noci dymem věst věděli AlxB. 8, 9, Gualth. 6, 49: sit in signum fumus de nocte vel ignis. Nepřietelé… jakožto dym zhinu quemadmodum fumus ŽKlem. 36, 20, ŽWittb. tamt., jakžto dym ŽPod. tamt.; dym fumus ŽWittb. 17, 9 a j., Pror. Isa. 4, 5, Prešp. 21, DesK. 27 a j.; daym Háj. herb. 13a, t. 255a a j.; deym VelK. 313, deymu t. 318. — Pak-li by (zeměnín v městě) pokoj najal, tehda jest povinen z dymu platiti dva groše jedné berně Pr. pr. 261, platiti z dýmu = z ohniště, z komína. Ten (biskup Ekard) ot desátka cělého vzě dva peniezě od domu každého DalC. 45, ot dýmu každého DalJ. tamt. podle rkp. Z, L a j., v překl. stněm.: von einem iclichen rauch, Hofm.: rauchhaller, podymné. — Příjm.: Duchco dym Lún. ks. 1390, Duchconis dicti dym tamt., cum Johanne dieto Dym Poř. 1397 (99). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. dým, -a, -u, masc., obyč. plur. dýmy; a vedle toho také dýmě, -ene, neutr., dýměj, Leistenbeule. Srov. pol. dymię die Leisten, a dymienica Leistenbeule. Z dъm-. — V těch dnech sě varuj každý člověk, aby sě nemyl vlažně, nebo neduhem bude mieti zlé oči neb dym OlMüllC. 715 (nejisto, patří-li ten doklad sem). Kapitola o rozřezání (kůže) nad větrností a dymem Rhas. Jg. Pro ňežto byl na ně buoh přěpustil hlízy a vřědy, ješto dymy slove (sic), a tak veliká šelma (mor) na lidi spadla, ež na cěstě… padnúc náhlú smrtí mřěli Bass. 251; hlízy a vředy, ješto dymy slovú Pass. tišť. Jg. Přěvedeš (hlízy) nebo daymy, kam budeš chtieti Chir. 137b. Ktož má otok tvrdý nebo žlázy nebo daymy, takto jě změkčiti máš t. 84b. dimi *pronda Prešp. 1581 v kap. de languoribus, dymy též Rozk. 2318; dymie též RVodň. 26b. Nemohl-li by rozpušťen (býti, talov), netbaj na to, neb samo přirození …učiní ť tu dymnie neb nežit neb hlízu Rhas. Jg.; (přirození samo uvede talov do třísel a) učiní ť tu dýmnie neb nežit neb hlízu, a ty věci totiž, dimie leč věcmi obměkčijícími Sal. 542; neduh slove ť výr neb dinie neb hlíza t. 338, dinie omylem m. dýmě Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|