nádor, -a/-u m.; k nadřieti
1. zduřenina kůže vzniklá odřením, úderem, trknutím ap. (srov. JgSlov 2,554): Ysaias … unam vaccam vulgariter s nadorem potenter dedit et donavit ArchČ 36,241 (1434)
2. med. chorobná zduřenina tkáně, zvláště nádor, vřed n. otok: budú vředové a nadoroue nadutí na lidech i na dobytku ve vší zemi ejipské BiblCard Ex 9,9 (~Ol, ~Lit, pryskýřové ~Pad, pod. ~Praž) vesicae; nador arneda, glaucoma bělmo KlarGlosB 1690 (De languoribus); vesicarum turgencium měchýři nadýmající, costus nadorowe, žlézy MamKapR 15b; o tom otoku, ješto slóve boccius, jemužto druzí řiekají vuole pod bradú nebo na šíji. Tenť nador bývá na hrdle LékRhaz 109; o nadoru na noze, ješto slóve malum mortuum latině a česky jablko mrtvé LékRhaz 188; o nadoru, ješto slóve buffa, žába LékRhaz 6; o rozsedlinách rtóv a o nadoru na rtu neb žláze … nador bývá z vodnaté krve, hrubé, lepké, aneb z černé krve husté LékSalM 265 nodus; artesis … dicitur artuum morbus et est nodositas in iuncturis membrorum Nadory VodňLact ii9b