otok, -a/-u m.; k otéci
1. (čeho [části těla]) otok, oteklina, opuchlina, zduřenina: vždy otok rád po jedu bývá ComestS 407b tumor; vulnus rány sine tumore bez nadýmanie, totišto bez otoku Poenit 118b; prorok jmenuje ránu otokem zmodralým a ránu v otoku zapuchlú ŠtítOpat 188a (srov. Is 1,6; v. oteklý 2); pakli kto oteče tvrdým otokem BřezSnářM 72b tumore duro; o otoku červeném po všie tváři a slóveť…trudovatina LékSalM 254 de inflatione…rubea; o zdraví ran svých nikdy nezaléčených, vředového hnití, otoku a opuchlosti zsinalé ChelčSíť 227b; pýcha [přirovnává se] otoku těla TovHád 108a — spec: to [ztráta hlasu] sě přiházie z otoku plic LékVodň 260b; o otoku horkém na prstech, jenž slóve přimět LékSalM 205 de apostemate calido; egilota otčný otok SlovOstřS 75; argina…otok dásňový SlovKlem 30b; ║ od úrazu palice…bývá otok na hlavě bez rány LékRhaz 13 boule; věci, kteréž by byly dávány pro otok břicha Apat 129a nadmutí (pod. LékVodň 264a). – Srov. otečenie, oteklost
2. med. chorobný novotvar vyznačující se zduřením tkáně (souborný název pro nádory, vředy, bulky, píštěle ap.): apostema hlíza vel otok SlovOstřS 61; má li kto nežit v životě nebo otok, ješto sě hnojí LékMuz 23b; ječné zrno jestiť otok zarozený na viečci oka LékSalM 225 apostema; jestli že ten nežit neb otok rdí se a naduřel velmi LékSalM 283 apostema; veliký otok byl na střevě a neštovic plné střevo LékŽen 101a. – Srov. nežit 2
3. jm. pomíst.: při lese Otoku ArchČ 17,458 (po 1494)
Ad 1: za lat. inflatio stč. též nadutie, odutie