1. relig. [o Bohu] koho [vyvoleného] vyvyšovat, povznášet k slávě: hospodinu děkující [Maria], že ji tak oſlawowaſſe HradRad 72a; ty [Bože] oſlawugeſſ, ty jsi krmě dušě, a ne těla JeronM 29b (~O, ~U) gloriflcas ♦ oslavovati sě dodávat si důstojnosti: glorior…est triumf are vel superbire chlubiti se woſlawowati VodňLact cc3a

2. koho/co [božského] oslavovat někoho n. něco, prokazovat mimořádnou úctu n. poctu někomu, zvl. chválením, velebením, vzdávat chválu: bojúcí hospodina oſlawugiu (m. -ge) ŽaltKlem 14,4 (oſlawuye ~Kap, slaví ~Wittb, pod. BiblLit, poslaví ~Drážď, pochvaluje ŽaltPod, chválí BiblOl, velebí ~Pad, zvelebuje ~Praž) glorificat; bóh, jenž oſlawuge sě v radě svatých ŽaltKlem 88,8 (BiblLit, sě slaví ~Ol, blahoslaven jest ŽaltPod, BiblDrážď, pod. ŽaltGlosMuz, ~Wittb, chválí sě ~Kap, veleben bývá BiblPad, zveleben bývá ~Praž) glorificatur; známa jest věřícím, Oſlawugycz svého svatého, velebnost moci Najvyššieho Frant 94a mirificans Sanctum suum; aby chodiece [hříšníci] s světly…a s hudci, oſlawowali tělo božie ChelčZákO 158a; ║ on [uzdravený] vyšed poče kázati a oſlauouati řeč BiblLit Mc 1,45 (var. v. ohlašovati 1) hlásat

3. co [svátek ap.] čím slavit, světit: oſlawugicze ji [neděli postní kněží] postem pána Ježíše ChelčPost 77a; takež i jiní lidé oſlawugie suché dni, pátky… tiem, což jalového jest ChelčKap 207a; ║ oſlawugicze jej [křest kněží] v dítěti nemluvném znameními posvátnými ChelčPost 162a uctívajíce, posvěcujíce